Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2   další »

Dobrou zkušenost mám s panem Peškem (http://vyrobakytar.wz.cz/) a s panem Mázlem (http://www.mazl.cz/). Jinak Stamary mě moc nenadchly, i když někdo na ně nedá dopustit. Očekával bych, že se deska bude dál propadat, jakoby prolamovat dovnitř kytary. Příčina bude asi v nevhodném uskladnění kytary (vlhkost), určitě bych zkontroloval žebrování.

Pro informaci: pokus navštívit stránky výrobce http://gilmourguitars.com/ vedl k výsledku Forbidden
You don't have permission to access /musicchina2015/ on this server.
Je tedy jasné, co budou uvedené kytary zač. Myslím, že kdyby se David Gilmour ohradil proti zneužití svého jména, bylo by to plně na místě, ale vzhledem k tomu, že jde o Čínu, právně by asi neuspěl. Proto se domnívám, že tyto kytary budou představovat nejhorší čínský šmejd a o "zlatém středu" nemůže být ani řeč. Očekával bych, že taková kytara bude naprosto nevhodná pro začátečníka (toho by mohla odradit od dalšího hraní). Takovéhle kytary bývají vhodné naopak pro velmi zkušené borce, kteří hrají už léta. Vhodné ... ovšem jen do hospody nebo na mejdany, kde se očekává poněkud divoký průběh.

Omlouvám se za zpožděnou odpověď. Gilmour mám nějak v podvědomí, nevzpomínám si však, že bych na to hrál. Bude třeba zapátrat - kde jste ji viděla? Podívám se na netu a kolem, pokud něco zjistím, napíšu buď sem, nebo na váš email.

Obecně vzato bych ale doporučil spíš nějakou úplně běžnou značku, kterou lze sehnat takřka všude. Kytary, vyráběné v ohromných sériích mívají osvědčený design a fabrika se je časem naučí vyrábět, takže není vyloučené, že kápnete na hodně dobrý kousek.

Běžně ke koupi je no name čínský plast a nebo "name", většinou čínský 1 TUSQ. Že by tu někdo zaručeně prodával Graph Tech by mě překvapilo, dneska každý sice prodává jen "značkové" věci, ale přitom je to Čína jak vyšitá. Kost - jedině nechat udělat u kytaráře. Oni mívají kostěné přířezy a ý nich to dělají na míru. Na výrobu je třeba speciální vercajk, pilníky z Hornbachu nestačí. Tu rezofoniku si jakž takž představuju, ale je jisté, že v normálním kšeftě to taky nebude, čili nechat udělat. Jinak jsem byl překvapený, jak hodně byla na mojí Martin D28 slyšet výměna kobylkových kolíčků z TUSQ za kostěné, které jsem koupil na eBay z Německa...

Můžu doporučit poohlédnout se na eBay, tam je spousta dobrých kšeftů. Nakupuju takhle často a spokojenost! Mrkni třeba sem:
http://www.ebay.de/sch/archtopbaer/m.html?item=181010040848&ssPageName=STRK%3AMEBIDX%3AIT&rt=nc&_trksid=p2047675.l2562
(nebo hledej prodejce "archtopbaer"), který většinou mívá kostěné komponenty.

Čtěte pozorněji, pěkně prosím. V článku uvádím: "První zkoušky ukazují, že takto "upravená" kytara akusticky moc nehraje". Jednoznačněji to opravdu napsat neumím - pokud budete hrát čistě akusticky, bude třeba molitanovou trubku vyndat. K mikrofonům - ano, jsou zasazené do molitanu, jak naznačuje obrázek. Lze použít jeden nebo dva mikrofony, pokud použijete dva, má to smysl jen tehdy, pokud dokážete jejich signál správně nafázovat a tím vytvořit prostorový dojem. Obvodové řešení zde popisovat nemohu, to je opravdu mimo uvažovaný rámec článku - ten je ostatně určen jako námět k experimentování pro ty, kteří mají zkušenosti s vývojem a konstrukcí elektronických zařízení a mají v tomto oboru praxi. Nemáte-li zkušenosti, pravděpodobně neuspějete.

K preampu B band - očekával bych, že to fungovat nebude. Preamp pro piezosnímač mívá vyšší vstupní impedanci a je přizpůsoben výstupní úrovni signálu z piezosnímače, které v nezatíženém stavu bývá ~500x vyšší, než výstupní úroveň signálu elektretového mikrofonu. Po zatížen se to značně změní, piezosnímač je zatížen vstupní impedancí preampu, čím výstupní úroveň z piezoelementu poklesne (výchozí hodnoty - vstupní impedance preampu 0,5 Mohmu způsobí pokles výstupní úrovně z piezoelementu na cca 1/10, impedance vlastního piezoelementu je opravdu extrémně vysoká, dokonce tak vysoká, že nastávají problémy i při měření). Pokles úrovně signálu není vadou, počítá se s ním a preamp by měl být navržen tak, aby byl schopen s minimálním kreslením zpracovat signály až ~0,5 V. Výstupní úroveň elektretového mikrofonu se pohybuje v řádu jednotek až desítek milivoltů, což je na takový preamp málo. Nějaké technologicky vyspělejší řešení prampu s vysokým dynamickým rozsahem (aby zpracoval pokud možno stejně dobře jak malé, tak i velké signály) bych u B bandu opravdu nečekal, tato značka je z těch "značkových" opravdu nejhorší, např. snímače Fishman nebo L. R. Baggs, to je úplně jiná kategorie (a z nich bych hodnotil L. R. Baggs jako lepší, než Fishman).

K výše uvedenému mohu dodat jen tolik, že jsem prozatím koncepci DIY (udělej si sám) opustil. Ve své Martin D-28 mám namontovaný snímač L. R. Baggs Lyric, který používám při live hraní s kombem AER Alpha. Jsem velice spokojen. Ještě zbývá vyzkoušet Lyric zapojený do nějakého nahrávadla (nabízí se třeba smartphone, ten můj prý umí 24bit/96 kHz) a vyzkoušet nahrávání. Moc si od toho neslibuju, možná kdyby se signál přivedl do vstupu nějaké slušné zvukové karty, bylo by to jinak. Je tu prostor pro experimentován. L. R. Baggs Lyric je vlastně "mikrofonová půlka" ze snímače Anthem stejné firmy. Oba typy však poskytují velmi kvalitní signál. Bohužel, ani Lyric není nic levného, mě vyšel na 200 USD.

Pokud budete kupovat mikrofon jako součástku, bude výsledek pravděpodobně nepoužitelný. U kvalitních a dražších náhlavních souprav se ale mohou vyskytnout velmi kvalitní mikrofony s kardioidickou charakteristikou a mohou být umístěny ve velmi dobře konstruovaném držáku, navíc je tu k dispozici tzv. "vindšuc" (molitanová koule na konci ramínka, chránící mikrofon před "uprskáním") a ramínko bývá tvarovatelné. Pokud bych instaloval mikrofon jako vnější, dal bych přednost tomuto řešení. Počítejte ale s tím, že taková náhlavní souprava může stát tolik, jako levnější kytara a svým počínáním ji de facto znehodnotíte. Použití dvou mikrofonů vně kytary nemá prakticky smysl, pokud byste nepoužil předzesilovače a nefázoval jejich výstupy (tím mj. ovlivníte i směrovou charakteristiku). Prostorového vjemu dosáhnete jen tehdy, pokud budou mikrofony od sebe vzdáleny cca 17 cm (jako vdálenost uší na hlavě) a signály by se opět musely sčítat se správnou fází, aby bylo dosaženo stereo efektu. Tedy opět nic jednoduchého.

Mikrofon lze samozřejmě instalovat jako vnější, podobně jako DPA 4099. Problémem je ale směrová charakteristika elektretových mikrofonů, které se u nás vyskytují v prodeji - ta je omni (všesměrová), zatímco vnější mikrofon by potřeboval kardioidickou charakteristiku. Kabel a koncovky mohou být libovolné, určtě bych použil stíněný kabel. Mikrofon bez předzesilovače bude fungovat špatně. Výsledek celého snažení bude asi takový, jako kdybyste z náhlavní sluchátkové soupravy určené pro Skype odmontoval ramínko s mikrofonem a pomocí držáku ho přimontoval ke kytaře. Teoreticky by se dalo dosáhnout použitelného výsledku (např. kdybyste narazil na mikrofon s kardioidickou charakteristikou, což je možné), ale obávám se, že bez zkušeností v elektronice a měřicího vybavení se vám to nepodaří.

Tohle dělají prakticky všechny nenastavené nebo nesprávně nastavené sériově vyráběné kytary. Je to způsobeno tím, že tenčí struna se relativně ohýbá přes pražec víc, než struna tlustá. "Relativně" proto, že neovinutá struna, tvořená pouhým jádrem, se ohýbá celá, zatímco ovinutá struna nedovolí, aby se jádro ohnulo stejně, jako u neovinuté struny. Jádro ovinuté struny je tak vystaveno menší změně napětí (tahu), než struna neovinutá.

Jde také o to, jestli kapodastr vyvine pouze vertikální přítlačnou sílu nebo jestli strunu také ohýbá do strany. Celkem často se setkávám s něčím podobným (se svými kapodastry Shubb) a většinou stačí kapodastr nasadit pečlivěji, čímž se rozladění poněkud zmírní.

Dělala mi to úplně nová Martin D28, kterou jsem pak dával ke kytaráři na výměnu sedlového plátku a ořechu. Kytarář pak provedl dokompenzaci na sedlovém plátku, který je na straně tenkých strun velmi nízký. Změna intonace pak zmizela.

K falešnému hraní bývají náchylnější tenké struny. Mám ověřeno, že se změna intonace projevuje méně u kytar s nízkými pražci. U mnoha kytar se provádí tzv. plekking, což je zbrušování pražců na výšku, tím lze zbrousit každý pražec na nějakou optimální výšku i pro každou strunu zvlášť. Nevím ale o tom, že by tohle prováděl někdo u nás (možná jsem se neptal dost důkladně). Firmy v zahraničí tohle provádějí v rámci setupu/intonace a používají k tomu speciální stroje. Je to poměrně drahá procedura a má smysl ji provádět pouze na kytarách, opatřených velmi tvrdými pražci (nerez). Standardní pražcovina je poměrně měkká, protože se u ní hledí spíš na snadnou opracovatelnost, tam by plekking ani neměl cenu.

Obávám se, že takovému nežádoucímu rozladění (resp. změně intonace) není možné se zcela úplně vyhnout. Spousta hráčů proto po nasazení kapodastru ještě dolaďuje.

Je jisté, že při výměně strun za silnější by se rozladění projevovalo mnohem méně. Pokud jsou struny na akustice, jsou opravdu příliš tenké a kytara zřejmě moc nehraje. Doporučil bych výměnu za 0.012" - 0.053", rozladění bude mnohem menší a kytara bude hlasitější, bude však nutný setup, tj. zbroušení sedlového plátku a pravděpodobně i nastavení průhybu (napínáku v krku kytary).

Ono stačí vzít si na pomoc Google a celkem snadno najdeme správnou odpověď. Pro tento případ třeba zde:

http://www.fretnotguitarrepair.com/repair/acoustic-guitar/action.php

a dočtete se tam toto:

What is the most common string height?
Most factories set action at 3/32" to 7/64" on the bass E string at the 12th fret and 2/32" to 5/64" on the treble E.

1/32" = 0,79375 mm, 1/64" = 0,396875 mm. Trojčlenku ani násobilku tady vyučovat nebudu.

Píšu-li "kontrola dohmatu", mám na mysli skutečně kontrolu a nikoli měření. Zajímá mě tedy odpověď na otázku "je na této kytaře dohmat v pořádku?" a očekávám odpověď ano - ne. No a co by čert nechtěl, šupleru u sebe nemám. Jenže my jsme kluci šikovný a pomůžeme asi, nevidím tedy důvod to odmítat.

Grega Maxwella z Dogwood Guitars cituji poměrně často, protože je to jeden z mála spolehlivých zdrojů. Proto se hodí citát: "Commercially made guitars are generally shipped out with too much neck relief (to prevent customer complaints about buzzing), too high an action (for the same reason), and with nut and saddle made from something inferior to bone." Tohle je totiž velká pravda, ale Pepino se drží maximálních limitních hodnot. Proboha proč? To nenarazil na kytaru, kterou měl předtím v ruce zkušený kytarář?

Jen pro doplnění - já mám na své Martin D28 hybridní sadu 0.012/0.013" (Elixir 16077). Dohmat mám takový, že tlustší mince mi tam docela drží a důvodem tohoto nastavení je fakt, že se po mě občas chce, abych hrál bluegrass. Dělal mi to kytarář přesně, jak jsem chtěl.

Jinak jsem si tuhle kontrolu vyzkoušel 14. 11. 2013 na předváděčce kytar C. F. Martin. Funguje to a potvrdilo se to. Skutečně, pokud se nechci pouštět do nastavování dohmatu, šupleru nepotřebuju. Jo, když začnu brousit sedlový plátek, tak to je něco jiného, ale to už není kontrola, že...

Výška strun nad hmatníkem závisí a síle a typu strun. V praxi je obvyklé, že začátečníci použijí "desítky" struny, ty ale mohou při výšce strun 2,5 mm (nebo méně) na oktávě drnčet. Prodejci tohle dobře vědí a proto prodávají kytary s tenkými strunami (0,010" - 0,011") a vysokým dohmatem, ono to tak většině zákazníků vyhovuje a pokud je někdo zkušenější a použije silnější struny, asi si poradí i se seřízením.

Pro mě je hranice přijatelnosti kolem 2,5 mm (při "dvanáctkách" strunách), se "třináctkami" bych šel na 1,8 mm. To je ovšem jen příklad mého individuálního nastavení, leckomu bude vyhovovat něco jiného.

Někomu takovýto dohmat nevadí, někde v nějaké příručce (tuším, že autorem byl Vl. Merta) jsem zahlédl doporučení nastavovat kytaru tak, aby dohmat na oktávě byl 4-5 mm. "Proti gustu žádnej dyšputát", záleží na způsobu hry, 4 mm budou OK pro toho, kdo do kytary tříská trsátkem a hraje v základních akordech, pro fingerstyle a náročnější techniku levé ruky je ale třeba mnohem méně (a snad by byla vhodnější i jiná kytara). Bude třeba zbrousit sedlový plátek a velmi pravděpodobně nastavit průhyb krku pomocí šroubové výztuhy.

Takže odpověď: normální to je, bohužel. Aspoň u našich prodejců, kteří nechtějí mít s prodejem kytary pokud možno žádnou práci. Já bych ale doporučil učit se používat silnější struny a snížit dohmat. Vedle obvyklého nastavení je vhodné upravit i poloměr zakřivení sedlového plátku (tj. pak je vzdálenost tenčích a silnějších strun jiná). Tohle ale musí udělat kytarář a je třeba počítat, že to bude stát (odhadem) 1200,- a to se u kytary v této cenové kategorii nemusí vyplatit. Tipnul bych si, že to dopadne tak, že konečné nastavení bude kompromis, tj. žádný rádius apod. se dělat nebude - aby to nebylo drahé, pokud možno vlastnoručně udělané. Ale i to může být nakonec dobré. Doporučuji domluvit se s prodejcem, ať to nastaví on - je mi ale jasné, že jinak se může zkušený kytarista a jinak začátečník, který sotva ví, co by měl chtít.

Asi myslíš tohle: http://www.musiciansfriend.com/accessories/dandrea-tone-pins-brass-bridge-pin-set
nebo tohle:
http://www.pinzuk.com/

Bál bych se, že mosazné kolíčky budou těžké. Když napíšou: "By adding mass to the bridge, tone pins increase the clarity, sustain, and brightness of your tone", asi bych byl přesně opačného názoru. Určitě by nebyl problém je udělat, já bych za to ten hříšný peníz nedal. Nějaký vliv asi mít budou, ale nejsem si až tak jistý, jestli materiál, z kterého jsou kolíčky, má nějaký vliv zrovna na zvuk. Spíš ale bude mít vliv na to, jak snadno půjde kolíček vytáhnout.

Podkobylková destička by taky neměla být příliš těžká a určitě by měla být z tvrdého materiálu. I tam bývá materiál různý, Taylor tam třeba má plech, oni tím uzemňují struny, což je dobré jak z hlediska snímání, tak konec konců i pro bezpečnost. Mě by tam seděl nejspíš palisandr nebo eben macassar. Pokud uděláš fotky, bude to fajn, rád jimi doplním článek.

Tak mi přišla zpráva, že se Richlite v USA používá při výrobě kuchyní (kuchyňských linek). Zdravotně závadný materiál to tedy asi nebude. Nicméně za tím, že je to laciná druhořadá náhražka si většina muzikantů stojí i nadále a já s nimi.

Ale to není třeba se za cokoli omlouvat! Vždyť ty komentáře jsou tu pro různá doplnění, někdy podle nich dokonce doplňuji články. K Tvému receptu - jistě, ono to ani jinak nejde. Já se bohužel dost často "nachomejtnu" k podobné situaci a pokud je dotyčný z Prahy, snažím se pomoci. Ale stejně nemám pocit, že by to bylo nějak efektivní, každému se prostě pomoct nedá. Horší je to v případech, kdy někdo nakupuje přes internet. Já radím kupovat přes internet kytary pod 5000,- jen u prodejců, nabízejících odpovídající záruky, tedy u renomovaných firem, které mají svou pověst a mají také kamenný obchod. Rozhodně nekupovat starší kytaru přes internet od jejího majitele a už vůbec ne na nějakém aukčním serveru (Aukro apod.).

Mám v plánu rozjet na těchto stránkách poradnu, kde by si (nejen) začátečník mohl najít pomocníka s nákupem. V každém případě lze už teď využít dvě fóra (http://hudebniforum.cz/akusticke-kytary/ a http://kytaraforum.cz/). Jen je nutné se podívat, co už tam je a "netuplovat" diskusní vlákna, to administrátoři celkem pochopitelně nemají rádi.

Díky za komentář. Máš úplnou pravdu, tady není s čím souhlasit nebo nesouhlasit - to tak prostě je.

Já jsem se pokusil na základě konkrétních požadavků sepsat miniprůvodce, šitého na konkrétní situaci: Stojíš v hudebninách, v ruce čínskou kytaru za 3000 a otázka zní: brát nebo nebrat? Je v pořádku? Podobné je to, když kupuju starší kytaru od jejího majitele. Ono to opravdu není o tom, že by se někdo měl "učit ladit". Na to není v těch hudebninách čas. A aby se někdo naučil ladit, potřebuje k tomu vlastní kytaru a tu přeci musí někde vzít, že? Takže nakonec nezbývá jiná cesta, než spolehnout se na tu (nedokonalou) elektronickou ladičku...

Téma ladění je na několik webů, na cyklus seminářů a určitě na knihu. Učit se ladit je podmíněno určitým hudebním sluchem. Ten sice většina lidí má mnohem lepší, než si myslí, ale kolem 7% ho nemá vůbec. To pak těžko někoho učit ladit. Problém je v tom, že takový člověk nemůže hrát, ale ono chvilku trvá, než se zjistí, že zrovna on patří do té skupiny, která má smůlu. Já bych zrovna téma ladění podrobněji rozebral, ale to bude chtít nejdřív napsat několik (mnoho) článků na tento web a bude se to muset udělat s citem, aby se do toho čtenář pustil s chutí, začal bádat na vlastní pěst, kladl si otázky a hledal na ně odpovědi. A to vůbec není lehké...


Strana:  1 2   další »