Alternativní ladění

V našich končinách je zvykem téměř výhradně používat tzv. standardní ladění (E-H(B)-G-D-A-E). Pomocí alternativního ladění však zahrajete to, co je při standardním ladění nemožné, a obráceně. Špičkoví fingerstyloví kytaristé používají i více, než 20 různých ladění. Je to sice trošku nezvyk, ale když si osaháte intervaly na hmatníku, jde to. Můžete získat i barevnější zvuk, širší rozsah a půjde používat finty, které při standardním ladění buď neutáhnete, nebo nemají smysl, např. bendy směrem dolů (obrácené), tj. hrajete s nataženou strunou a pak ji povolíte.

Alternativní ladění ale mají řadu úskalí. Nepřelaďujte strunu nahoru, vždycky podlaďujte a to nejvýš o tón. Při přeladění (přetažení) struny se totiž poměrně významně zvýší její tah, což znamená, že kytara bude přinejmenším obtížněji hratelná. Pokud nemáte kobylkový plátek ideálně "do kulata", může struna prasknout. Víc přeladěných (přetažených) strun by zvýšilo celkový tah natolik, že by se mohla po čase začít kroutit (bortit) přední deska kytary. Proto nepřetahujte struny, pouze je podlaďujte!

Pro některá alternativní ladění nevystačíte s běžnou sadou strun a budete si ji muset sestavit z "kusovek". Je ovšem dost obtížné sestavit vyváženou sadu, je nutné používat "kusovky" od jednoho výrobce. Strunu ovšem musíte ladit na tón, odpovídající její síle (průměru). Vědět, jaký průměr ladit na jaký tón, je docela věda a je nutné znát i specifikaci výrobce, příp. odkoukat, k čemu výrobce strunu používá (např. na barytonce, apod.). Vždy je nutné si hlídat celkový tah strun!

Někdy bude třeba zatočit napínákem v krku kytary pro dosažení optimálního dohmatu. Přestavenou kytaru ale pak nemusí být možné bez problémů přeladit do standardního ladění. Pokud tedy nechcete s sebou nosit 2 nebo víc kytar, používejte jen alternativní ladění, kde vystačíte pouze s podladěním maximálně o jeden tón.

Pozn.: V následující tabulce je místo obvyklého označení tónu H použita "americká" notace s B.