Odchylky od správného ladění by měly mít stejný směr. Pokud tomu tak není, je třeba zkontrolovat, jestli není zkroucený krk. To lze snadno zkontrolovat tak, že položíte kytaru před sebe a podíváte se "na plocho" od kobylky k hlavě (možno i obráceně, důležitý je pohled "na plocho").
Pokud jsou pražce rovnoběžné, je krk v pořádku. Pokud ne, je krk zkroucený směrem, kam se sbíhají pražce. Kytaru se zkrouceným krkem samozřejmě nekupujeme! Jde totiž o neodstranitelnou vadu, která by vyžadovala poměrně dost pracný zásah kytaráře a je téměř jisté, že by takový zákrok byl dražší, než kytara.
Dalším problémem bývá nesprávné prohnutí krku. Krk kytary ve skutečnosti nikdy nebývá absolutně rovný, vždy je prohnutý jako luk. Pokud by byl krk prohnutý opačně, tj. vydutý, budou struny drnčet. Tento problém je důležitý zejména u klasických kytar, které nemají v krku nastavitelnou výztuhu (napínák). U kytar, určených pro kovové struny (tzv. westernových), lze prohnutí krku do značné míry ovlivnit právě nastavením vnitřní výztuhy.
Krk musí být prohnutý rovnoměrně, tzn. největší průhyb by se měl projevovat v jeho polovině, tedy kolem 7. pražce.
U westernových kytar nebude od věci zkontrolovat, v jakém stavu je napínák (je-li utažený a jak), případně se pokusit nastavit průhyb krku (postup
zde). Pokud maximální průhyb krku nastává
viditelně někde jinde než v polovině, jde s největší pravděpodobností o neodstranitelnou vadu. Kytaru raději nekupujeme.
Při koupi starší kytary také věnujeme pozornost místu spojení hlavy s krkem. Tam je krk nejslabší a při pádu nástroje může prasknout právě tam. Pokud kytara upadla a má naprasklý krk, poznáme to v místě, naznačeném na obrázku bílou přerušovanou čárou.
Pokud objevíme trhlinu v laku, případně nepatrnou prasklinu v naznačeném místě, je jen otázkou času, než hlava praskne úplně. Záleží rovněž na způsobu navázání, často se hlava úplně oddělí od krku. Pokud byla kytara opravovaná, poznáme to zpravidla také v místě, naznačeném na obrázku vpravo. Takovou kytaru samozřejmě nekupujeme, ani opravovanou.
Vady pražců Pražce nesmí být vymačkané (
3 na následujícím obrázku), měly by mít stejnoměrnou výšku, musí být dobře usazené (nesmí odstávat od hmatníku -
1 na obrázku) a musí mít dobře zabroušené konce (do hladka, bez ostrých hran -
2 na obrázku).
Na pražcích nové kytary poznáte kvalitu zpracování a u staré kytary můžete (samozřejmě vedle jiných znaků) usuzovat na její stav a opotřebení. Podle pražců lze usuzovat na historii kytary i kvalitu výrobce, poznáte na nich třeba i diletantsky neodborné zacházení. Stav pražců rozhodně může být důvodem, proč nekoupit novou levnější kytaru, protože přepražcování je poměrně drahá legrace. U starší kytary renomovaného výrobce (např. nějaká vintage Martin) se však přepražcování vyplatí.
Pro kytary s kovovými strunami musí být použity pražce z tzv. německého stříbra (60% Cu, 20% Ni a 20% Zn). Tato slitina je známá rovněž jako niklová mosaz, pakfong (paktong), argentan či alpaka (zde pozor, u alpaky můžete narazit na materiál s odlišným poměrem složek, může obsahovat více zinku na úkor niklu a může být proto měkčí). Pražce z tohoto materiálu jsou velmi houževnaté a poměrně tvrdé, odolné proti obroušení a otěru, tzn. poměrně těžko se pilují. Mosazné pražce (obvyklé na starších kytarách) jsou nevhodné a lze je tolerovat snad jen u sběratelské kytary (na kterou se nebude hrát) nebo u klasické kytary, určené pro nylonové (nebo střevové) struny. Pokud na ně narazíte na kytaře, kde mají být použity kovové struny, bude třeba přepražcování.
To je práce pro kytaráře, i když znám hráče, kteří to dělají sami. Pokud však hledáte rady na těchto stránkách, svěřte to raději odborníkům, hrozí zde totiž poškození hmatníku.
Pražce se vyskytují v několika velikostech a mohou mít buď kulatý, nebo plochý vršek. O tom, kterým dát přednost, rozhoduje především zvyk. Já sám dávám přednost na kytaře dreadnought velkým pražcům s plochým vrškem, které se mi zdají vhodnější pro fosforbronzové struny síly 12 -13, které zde používám. Na "akčnější" kytaře, tj. s menším (OM) tělem se strunami Thomastik John Pearse nebo fingerstylovými Martin Silk & Steel by asi byly vhodnější pražce střední velikosti s kulatým vrškem.
